3 roky!!!!

Dříve jsem si myslela, že až budu chtít, prostě vysadím antikoncepci a miláčkovi řeknu "tatínku", ale ..........................................................
Už je to přes 3 roky a já už jsem z toho tak psychicky na dně, že už si přeji jen umřít. Pořád od okolí slýchám, jak se bez dětí nedovedou představit život a já před nimi hraju, jak si dítě ještě nepřeji a mám na něj spoustu času. Už nemám sílu se takto bránit, nechce se mi chodit ven a poslouchat to, nechce se mi žít bez dítěte.
Po vysazení antikoncepce jsem úplně ztratila menstruaci, už je to přes 3 roky. Stále chodím na vyvolávání, ale nic. Před měsícem jsem začla kouřit, prostě už to vzdávám.

milena napsal:Dříve jsem si myslela, že až budu chtít, prostě vysadím antikoncepci a miláčkovi řeknu "tatínku", ale ..........................................................
Už je to přes 3 roky a já už jsem z toho tak psychicky na dně, že už si přeji jen umřít. Pořád od okolí slýchám, jak se bez dětí nedovedou představit život a já před nimi hraju, jak si dítě ještě nepřeji a mám na něj spoustu času. Už nemám sílu se takto bránit, nechce se mi chodit ven a poslouchat to, nechce se mi žít bez dítěte.
Po vysazení antikoncepce jsem úplně ztratila menstruaci, už je to přes 3 roky. Stále chodím na vyvolávání, ale nic. Před měsícem jsem začla kouřit, prostě už to vzdávám.

ahojky..to je mi velice líto..nevzdávej to he spousta možností jak získat miminko...zkus třeba umělý oplodnění

My se s manzelem snazime dva roky. Za tu dobu vsechny moje kamaradky otehotneli. Nektery uz dokonce podruhe. A to to ani poradne nechteli...co na to rict. Zivot je boj. Presto se nevzdavame a udelame vsechno pro to, aby se nam to podarilo. Planujeme, ze po lete zkusime IVF. A kdo vi...Ja to proste neminim vzdat a verim, ze vsechna snaha bude jednou odmenena. Ty to taky nesmis vzdat! Tvoje mimi si to nezaslouzi. A ja vim, ze ho jednou mit budes. Ty i ja!!! Tak hlavu vzhuru.

Ahojda holky,

my se s manželem o mimi snažíme už 3 roky. Máme za sebou dvě neúspěšná umělá oplodnění a teď se chystáme na třetí. Vím jaké to je, když v okolí všichni kamarádi mají děti. Při každé příležitosti si neodpustí poznámku na typu:"Co dítě,ještě neplánujete? Jen aby ti neutekly roky. Jó, Hana to je kariéristka." Někdy mě ty poznámky opravdu bolí, nebaví mě pořád si vymýšlet odpovědi, že splácíme hypotéku na barák a manžel nemá jistou práci, takže si baby nemůžeme dovolit. Nejvíc, mě bolí, když mi někdo oznámí, že je v tom. Nechci být nepřející, ale uvnitř mě bolí, že zas někomu se to podařilo a mě ne.

Abych na to nemyslela dala jsem se na studia a o mimi se nažíme a pořád tajně doufáme, že to výde. Už nám je jedno jestli to bude po třetím nebo po čtvrtém umělém oplodnění.

Jsem ráda, že jsem narazila na tyto stránky, vím, že nemáme problém jen my. Takže děvčata zvedněme hlavy a věřme v lepší budoucnost. Jednou to určitě i nám vyjde.